Když stát čte obhajobu: jak evropské soudy opakovaně zjišťují stejné porušení advokátní mlčenlivosti

Desítky let judikatury ze Štrasburku a Lucemburku ukazují opakující se vzorec příliš širokých prohlídek, slabých záruk a neúčinných opravných prostředků, které orgánům umožňují přístup k důvěrné komunikaci obhajoby.

• Porušování advokátní mlčenlivosti v Evropě není ojedinělé, ale opakující se
• Evropské soudy opakovaně konstatují, že už samotná absence dostatečných záruk může představovat porušení advokátní mlčenlivosti
• Masové zajišťování digitálních dat představuje v současnosti největší hrozbu pro důvěrnou komunikaci obhajoby
• Soudní dohled a účinné opravné prostředky často existují pouze „na papíře“, v praxi však selhávají
• Soudy EU i ESLP uznávají advokátní mlčenlivost jako základní princip, její uplatňování je však nerovnoměrné
• Český případ odráží dlouhodobý vzorec, který již byl opakovaně kritizován napříč Evropou

(NOVINKY) BRNO, 17. prosince 2025 — /EuropaWire/ — Napříč Evropou soudy už více než čtyři desetiletí vydávají stejné varování: když je narušena důvěrnost vztahu mezi advokátem a klientem, škoda se netýká jen jednoho vyšetřování nebo jednoho obviněného. Zasahuje samotnou architekturu spravedlnosti. Přehled evropské judikatury však ukazuje, že stejné selhání – příliš široké prohlídky, nekontrolované zajišťování digitálních dat, vágní ochranná opatření a neúčinné opravné prostředky – se navzdory opakované soudní kritice stále znovu objevují v různých jurisdikcích.

Od Německa a Švýcarska přes Rumunsko, Finsko, Francii a Turecko až po další státy byl Evropský soud pro lidská práva (ESLP) nucen znovu a znovu zasahovat a konstatovat, že vnitrostátní orgány porušily advokátní mlčenlivost nikoli náhodou, ale v důsledku systémových konstrukčních vad vyšetřovacích mechanismů.

Opakující se vzorec, nikoli ojedinělé chyby

Judikatura Soudu vykazuje pozoruhodnou konzistentnost. Ve věcech Niemietz proti Německu, Smirnov proti Rusku, Petri Sallinen a ostatní proti Finsku či André a další proti Francii byly prohlídky advokátních kanceláří povolovány na základě široce formulovaných příkazů, které umožňovaly orgánům nahlížet do materiálů nebo je zabavovat daleko nad rámec toho, co bylo nezbytné. V každém z těchto případů Soud dospěl k závěru, že profesní tajemství bylo narušeno způsobem neslučitelným s demokratickou společností.

Stejné úvahy se objevují i v případech týkajících se digitálních důkazů. Ve věcech Saber proti Norsku, Särgava proti Estonsku, Bersheda a Rybolovlev proti Monaku a Kırdök a ostatní proti Turecku orgány zkopírovaly celá zařízení nebo rozsáhlé datové soubory a zachytily tak komunikaci mezi advokátem a klientem plošně. V několika z těchto případů Soud zdůraznil klíčovou skutečnost: nebylo podstatné, zda byly privilegované materiály později skutečně použity. Samotná absence jasných pravidel a procesních záruk postačovala ke konstatování porušení článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech.

Odposlechy bez filtrů

Podobné obavy vyvolaly i režimy odposlechů. Ve věcech Kopp proti Švýcarsku a Pruteanu proti Rumunsku Soud shledal, že systémy umožňující monitorování komunikace mezi advokátem a klientem selhaly, protože postrádaly nezávislý dohled a účinné opravné prostředky. Již dříve ve věci Klass a ostatní proti Německu Soud varoval, že tajné sledovací pravomoci jsou přijatelné pouze tehdy, pokud jsou přísně nezbytné a podléhají důsledné kontrole. Následná judikatura naznačuje, že toto varování bylo často ignorováno.

Ačkoli Soud připustil úzké výjimky – například ve věci Versini-Campinchi a Crasnianski proti Francii, kde byl advokát podezřelý z vlastního protiprávního jednání – důsledně zdůrazňuje, že takové případy nelze používat k ospravedlnění systémových zásahů do komunikace obhajoby.

Privilegium uznáno – náprava odepřena

Jedním z nejzávažnějších zjištění napříč judikaturou není to, že by advokátní mlčenlivost nebyla chápána, ale že je uznávána v teorii a neutralizována v praxi. Ve věci Lindstrand Partners Advokatbyrå AB proti Švédsku Soud konstatoval, že advokátní kanceláři bylo odepřeno aktivní legitimace k napadení prohlídky jejích prostor, čímž se jakákoli ochrana důvěrnosti stala iluzorní. Ve věci Vinci Construction a GMT Génie Civil proti Francii soudy neprovedly konkrétní přezkum zajištěných materiálů, které byly jasně označeny jako privilegované. Ve věci Tuheiava proti Francii opět procesní mezery zabránily účinnému dohledu.

Vzkaz ze Štrasburku je jednoznačný: bez účinného opravného prostředku je advokátní mlčenlivost prázdným slibem.

Dimenze EU: privilegium zúžené strukturou

Paralelně s judikaturou ESLP v oblasti lidských práv rozvinuly soudy EU restriktivnější, procesně pojaté pojetí advokátní mlčenlivosti. Počínaje rozsudkem AM & S Europe proti Komisi Soudní dvůr Evropské unie svázal privilegium se dvěma podmínkami: komunikace se musí týkat práv obhajoby klienta a musí pocházet od nezávislého externího advokáta.

Pozdější rozhodnutí oba tyto pilíře posílila. Ve věci Hilti proti Komisi bylo vyšetřovatelům zabráněno obcházet privilegium tím, že by se zaměřili na interní shrnutí externí právní rady, zatímco ve věci Akzo Nobel proti Komisi byla stanovena striktní hranice vylučující podnikové právníky z ochrany privilegia na úrovni EU. Novější případy, včetně Meta Platforms Ireland proti Komisi a Orde van Vlaamse Balies, odrážejí rostoucí obavy z práce s daty v digitálním měřítku a z toho, že i samotné odhalení zapojení advokáta může představovat zásah.

Tato rozhodnutí uznávají riziko, často se však opírají spíše o technické mechanismy omezení než o úplné vyloučení, což podle kritiků ponechává prostor k porušení privilegia ještě předtím, než mohou ochranná opatření začít fungovat.

Český případ v evropském kontextu

Právě v tomto kontextu se Evropský soud pro lidská práva připravuje rozhodnout ve věci Černý a ostatní proti České republice. Případ vychází z trestního vyšetřování z roku 2016, během něhož policie zajistila elektronická zařízení a získala přibližně 20 000 stran dat, včetně korespondence mezi podezřelým a jeho obhájci. Pokusy o vyloučení těchto materiálů z trestního spisu byly vnitrostátně odmítnuty, což vedlo dotčené advokáty k podání stížnosti do Štrasburku.

Stěžovatele zastupuje advokát Zdeněk Koudelka, který případ označuje za příklad širšího strukturálního selhání. Podle Koudelky se v okamžiku, kdy lze k důvěrné komunikaci obhajoby přistupovat prostřednictvím mechanismů, jako jsou domovní prohlídky nebo digitální extrakce – přestože je v jiných kontextech, například při odposleších, chráněna – hroutí rovnováha mezi obžalobou a obhajobou. Jeho argumentace odráží samotné úvahy Soudu v řadě rozhodnutí: eroze důvěrnosti obhajoby podkopává právo na spravedlivý proces v jeho samotných základech.

Soudy varovaly – opakovaně

Význam českého případu nespočívá v tom, že by otevíral nové právní otázky, ale v tom, že odráží kumulaci problémů, které Soud již napříč Evropou identifikoval. Masové získávání dat. Nejasná pravidla filtrování. Soudci povolující široké zásahy bez upřesnění, jak bude privilegium chráněno. Opravné prostředky, které přicházejí příliš pozdě – nebo vůbec.

Od Niemietz po Saber, od Kopp po Vinci Construction Soud opakovaně dospěl ke stejnému závěru: státy nemohou tvrdit, že respektují advokátní mlčenlivost, zatímco provozují vyšetřovací systémy, v nichž je její porušení předvídatelné a někdy dokonce nevyhnutelné.

Nevyřešené napětí

Navzdory desetiletím judikatury porušování pokračuje. Tato vytrvalost vyvolává nepříjemnou otázku, zda evropské právní systémy považují vztah mezi advokátem a klientem za základní ochranný pilíř, nebo jen za procesní nepohodlí, které je třeba „nějak“ zvládnout.

S tím, jak se vyšetřování stávají stále digitálnějšími a přeshraničními, se zdá, že trpělivost soudů se tenčí. Judikatura naznačuje, že další fáze přezkumu se bude méně soustředit na to, zda privilegium existuje v právu, a více na to, zda státy vybudovaly vyšetřovací rámce schopné jej v praxi skutečně respektovat.

Rozhodnutí ve věci Černý a ostatní proti České republice možná nepřinese nový princip. Může se však stát dalším bodem v dlouhém soudním záznamu – záznamu, který opakovaně ukazuje, že když stát čte obhajobu, je ohrožena samotná spravedlnost.

Tato zpráva je k dispozici také v angličtině.